Jedna z největších událostí svého druhu v Evropě“ s přibližně 150 vystavovateli a 3 000 návštěvníků srovnatelná s výstavou mistrů nožířství v Solingenu
Tak jako se vše vyvíjí, vývoj se nevyhnul ani výstavě "NOŽE". Z malé regionální výstavy se vyvinula největší výstava v České republice co do počtu vystavujících, tak i do počtu návštěvníků. Vešla ve známost za hranicemi nejen okresu a kraje, ale i za hranicemi naší republiky. Z dostupných informací je to největší výstava svého druhu v zemích bývalého východního bloku a je minimálně srovnatelná s většinou těch, které se konají směrem na západ. Na zemi s deseti miliony obyvatel je to dle mého úsudku více než dobré. Ze zahraničí se zúčastnili výstav vystavující ze Slovenska, Polska, Německa, Maďarska, Ukrajiny, Gruzie, Ruska, Rakouska, Švýcarska, a Běloruska.
Přihláška se všemi potřebnými informacemi pro zájemce o účast na výstavě je ke stažení zde. Přihlášku vyplňte a zašlete na naši emailovou adresu info@vystava-nozu.cz. V případě nejasností nás kontaktujte.
Na „Nožích“ vystavují hlavně nožíři z České Republiky a ze Slovenska, vedle nich i někteří z Maďarska, Polska a dalších zemí bývalého „Východního bloku“. Je zde používán i název „Kováři“, protože většina nožířů si své čepele sami vykovávají.
Informace pro vystavovateleKalendář vydaný u příležitosti výstavy nožů bude poprvé k dostání v době konání výstavy. Následně bude kalendář k dostání v síti prodejen Victory a na www.nuz.cz.
Děkujeme za podporu us
děkujeme za publicitu
České jubileum - překlad
Po dvacáté páté se konaly v Příbrami „Nože“. Je to jedna z největších výstav nožů v Evropě.
Příbram je malé město východně od Plzně. Hlavní atrakcí je malebný klášter na kopci nad městem. Avšak jedenkrát v roce se stává Příbram středem českého světa nožů, když Pavel Formánek zve na výstavu „Nože“. Za 25 let se tak ze zářijové akce vyklubala jedna z největších událostí svého druhu v Evropě“ s přibližně 150 vystavovateli a 3 000 návštěvníků se může srovnávat i s výstavou mistrů nožířství v Solingenu.
Na „Nožích“ vystavují hlavně nožíři z České Republiky a ze Slovenska, vedle nich i někteří z Maďarska, Polska a dalších zemí bývalého „Východního bloku“. Je zde používán i název „Kováři“, protože většina nožířů si své čepele sami vykovávají.
Výstava, která již roky má věhlas a je velice dobře organizovaná, se koná v Domě kultury Příbram, který ještě vyzařuje křehký „šarm“ socialismu. Přesto v tomto prostředí dokáže Pavel Formánek postavit na nohy zajímavou, sympatickou a především dobře navštívenou výstavu. Venku v parku vzniká správný stanový tábor s kovárnami, dřevořezbářskými i jinými dílnami, kde ukazují řemeslníci svoji práci, hraje živá hudba a výživný catering, což připomíná atmosféru lidové slavnosti. Mezitím jsou vidět rytíři, indiáni či trapeři. To zdůrazňuje, že nožířská scéna v Česku je stejně jako v Německu navázána na napodobňování historických výjevů.
V prvním patře budovy ve velkém sále stojí nožíři těsně vedle sebe u relativně malých stolečků, mezitím se tlačí nadšení návštěvníci. Nahoře na galerii se nacházejí stánky profesionálních výrobců nožů, v předsálí nabízejí dodavatelé materiál pro výrobu nožů. Vystavovatelé strojů a nářadí pro výrobu mají svůj vlastní prostor.
Návštěva Příbrami se vyplatí německému milovníkovi nožů už proto, že je zde mnoho nožů za relativně málo peněz. Už pod hranicí 100 euro má člověk ohromný výběr kovaných exemplářů každé velikosti. Nabídka je tradičně rustikálně funkční a přirozeně vychází z materiálů typických pro východní Evropu. Přesto se víc a víc mění styl - jsou vidět stále více zavírací nože, moderní design a materiály, a také taktické nože s odnímatelnou části sloužící k otevírání jednou rukou (Folder messer), které by sloužily ke cti i každému americkému nožíři. Za to je zodpovědná především mladá generace nožířů, která také v Česku a východních sousedních zemích existuje.
Organizátor Pavel Formánek využil 25. výročí trvání výstavy jako pohnutku ke stažení se a přenechání úkolu následovníkovi. Je už delší dobu v důchodu a trochu odpočinku si bohatě zaslouží. Odvedl čtvrtstoletí trvající skvělou práci.
Text: Hans J. Wieland, Fotos: Karel Šefrna